Dnešní zámek, nebo dalo by se říci vodní hrad, je poměrně složité seskupení budov vyrůstajících postupně v rozdílných dobách a v různém stylu. V čele na východní straně se nachází hranolová vstupní věž, ukrývající komnaty s pozoruhodnými nástěnnými malbami z konce 15. století. Věž a most jsou jedinými vstupy do hradu, přičemž na místě dnešního kamenného mostu býval dřevěný zdvihací. Po levé straně věže se nalézá budova s gotickou kaplí Panny Marie, k ní se připojuje palác Zdeňka Lva z Rožmitálu. Napravo od věže spatříme renesanční palác Rozdražovských a trakt s bývalou kuchyní a vinopalnou, které stojí v těsném sousedství gotického paláce při bývalé románské kapli, z níž se zachovaly pouze základy. Tato kaple patřila k původnímu hradu Bavorů ze Strakonic, kteří jej drželi od 13. století.

K nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším přestavbám došlo za pánů z Rožmitálu. V letech 1523-30 nechal Zdeněk Lev z Rožmitálu vybudovat architektem Rejtem západní křídlo, jenž je vůbec nejvýznamnější zámeckou architekturou své doby. Palác s trojúhelnými arkýři prosvětlují široká okna v goticko-renesančním stylu, vstupní portál do paláce připomíná portály Pražského hradu - Ludvíkova křídla. 

Určité znehodnocení historických častí přinesla adaptace posledních majitelů rodu Hildprandtů, kdy byl prakticky celý areál během 19. století novogoticky upraven. Dnes však i díky těmto stavebním zásahům vyznívá zámek velice působivě a nepochybně patří k nejatraktivnějším památkám kraje.

BEZDĚKOV - SOCHA BÁBY

Pokud půjdete po hrázi Bezděkovského rybníka, spatříte nevelký pahorek, na jehož vrcholku se tyčí téměř třímetrová usmívající se kamenná postava, které lidé říkají prostě kamenná bába.

Sochu vytesal před deseti lety místní občan Jiří Šulc, který prý chtěl, aby byla v tomto kraji nějaká památka. Inspirovala jej kamenná žena u slovanského hradiště nedaleko Strakonic, k níž se ještě ve středověku chodily těhotné ženy modlit za zdárný porod. Později ji ale církev nechala jako pozůstatek modlářství zničit. Podle dochované předlohy ji tedy pan Šulc vytesal z osmitunového kamene znovu a dal tomuto svému dílu jméno Alžběta.

HORAŽĎOVICE - ZÁMEK A MUZEUM

Horažďovický zámek stojí na místě původního malého hradu ze 13. století,

z něhož se zachoval zejména zbytek válcového donjonu, obestavěný zdivem barokní kaple. Hrad byl přestavěn pozdně goticky po polovině 15. století, renesančně pak ve druhé polovině 16. století a na začátku 17. století za Švihovských z Rýzmberka. Tehdy vzniklo také velmi pěkné vnitřní nádvoří, původně s arkádami v přízemí a patře na třech stranách nesenými toskánskými sloupky, dnes otevřené pouze na jedné straně. O barokní části byl zámek rozšířen za Šternberků v letech 1660-92 italským architektem Salominim.

Uvnitř zámku bychom nalezli výjev z bitvy u Vyšehradu (vítězství husitů nad Zikmundem), namalovaný na stropě hlavního sálu nebo fresku Uctívání Sv. Kříže z roku 1712 v kapli. Část interiéru slouží dnes jako městské muzeum, jehož expozice se zabývá stavebně-historickým vývojem zámku, způsobem života našich předků, spolkovým a společenským životem města nebo například chovem perlorodek v Otavě.

V Horažďovicích, městě založeném již roku 1278, stojí jistě za povšimnutí řada dalších památek. Z nich jmenujme například Červenou bránu, jež je druhou nejstarší dochovanou městskou branou v Čechách, zbytky městského opevnění v podobě hradeb či bašty a trojlodní bazilikální kostel sv. Petra a Pavla, založený v letech 1260-73.

Když roku 1268 zaniklo hradní zřízení, jakožto způsob královské správy oblasti, přešla Prácheň do majetku Bavorů ze Strakonic. Ti tu postavili mohutný kamenný hrad. Ten vlastnil ještě Půta Švihovský z Rýzmberka a rozšířil jej o vnější opevnění s baštami. Roku 1558 se však uvádí hrad Prácheň již jako pustý. 

LNÁŘE - ZÁMEK, KLÁŠTER

Okolo tří protáhlých rybníků se rozkládá rozlehlá ves, jejíž význam od minulosti zvyšují stavby starého a nového zámku, kostel a klášter augustiniánů.

Dvoupatrový a čtyřkřídlý raně barokní zámek skrývá ve svém interiéru bohatě štukově a malířsky vyzdobený reprezentační sál a hodnotnou, taktéž zdobenou kapli sv. Josefa. Zámecký areál se vyznačuje bohatou sochařskou výzdobou. Nalezneme zde 11 mytologických soch na klasicistních podstavcích, kašnu s Neptunem na nádvoří z konce 17. století a 6 postav světců na zámeckém mostě z první pol. 18. století. Zámek vznikal během druhé poloviny 17. století, postupně za majitelů Aleše Ferdinanda Vratislava z Mitrovic, Humprechta Jana Černína z Chudenic a jeho syna Tomáše Zacheuse.

Starý zámek vznikl na základech původní tvrze, doložené poprvé roku 1465, kdy byl majitelem Petr Zmrzlík ze Svojšína. K renesanční přestavbě na zámeček došlo patrně ve druhé polovině 16. století. Ten později sloužil jako hospodářské budovy nového zámku.

Na nedalekém návrší jihovýchodně od zámku se nachází bývalý klášter bosých augustiniánů. Ve stylu raného baroka byl postaven ve stejné době jako nová zámecká budova podle plánů G. B. Maderny. Klášter tvoří prostá obytná budova s ambitem otevřeným arkádami a kostel Nebeské Trojice s řadou kvalitních barokních či rokokových oltářů. Tento kostel zde byl postaven na místě poustevny a kaple.

Zajímavý přírodní útvar nalezneme nedaleko obce Kadova. Je jím třicetitunový granodioritový viklan. Na informační tabuli se můžeme dočíst, že se jedná o geologický útvar, spočívající svojí hmotností na nepatrné ploše v místě svého těžiště. Také, že vznikl v důsledku postupného rozpadávání zvětrávající žuly na okrajích. Mnozí jeho vznik však přisuzují okolnostem spíše nadpřirozeným, jako je působení obrů nebo čertů v dávných dobách.

Působení člověka se však také neobešlo bez následků. Na počátku 20. století lidé kadovský viklan rozhoupali tak, že spadl. Až v roce 1983 přišel známý Ing. Pavel Pavel ze Strakonic, ten, který později "rozchodil" sochy moai na Velikonočních ostrovech, a pomocí lana, páky a kladky viklan znovu usadil. Ne však nadlouho. A tak v květnu 2003 přišel Pavel Pavel znovu a tentokrát pomocí hydraulických zvedáků a "tančíků", které kámen posouvaly na své těžiště, vrátil viklan na své místo podruhé. 

KADOV - TVRZ

V samotném Kadově nalezneme v blízkosti barokního kostela sv. Václava původně renesanční tvrz z 3. čtvrtiny 16. století, později upravenou na sýpku. Jedná se o obdélnou budovu se dvěma renesančními štíty členěnými polosloupky. Na nároží se nachází arkýř.

Někdejší tvrz byla původním sídlem poměrně významného rodu, jehož potomci se později psali jako Řesanští a Štěnovští z Kadova. Již roku 1362 se zde připomínají Jaroslav a Vintíř z Kadova. Roku 1682 bylo zdejší panství připojeno ke Lnářům.

KASEJOVICE - ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY

V Kasejovicích, městečku ležícím kdysi na významné obchodní cestě z Nepomuku do Písku, nalezneme unikátní památku - a totiž z velké části dochované židovské ghetto.

První Žid se v Kasejovicích usadil před rokem 1570 a v polovině 19. století zde žilo už na 230 izraelitů. Ghetto tvoří samostatný urbanistický celek. Domy jsou postaveny kolem obdélného náměstíčka, zastavěného uprostřed jedním domovním blokem. V jeho středu stojí synagoga z doby po roce 1763. Tato stavba byla několikrát upravována, naposledy v 90. letech 20. století. Je to velká patrová budova obdélného půdorysu s okny kasulového typu. Výjimečné je umístění modlitebny v patře. Synagoga dnes slouží jako městské muzeum zaměřené na historii a řemesla.

Z ghetta je dále zachováno několik klasicistních domů a přestavěná bývalá škola. Na zdejší židovskou komunitu upomíná také stranou obce ležící židovský hřbitov založený roku 1669 s dochovaným souborem náhrobníků.

KOTOUŇ - STUDÁNKA KLOUBOVKA

Přibližně v polovině cesty mezi Chanovicemi a Nepomukem, na východní straně Bukového vrchu u vsi Kotouň, vyvěrá pramen, jemuž lidé odpradávna připisují zázračnou moc. Pověst praví, že vytryskl proto, aby vyléčil nemohoucí chudou vdovu, která po smrti svého muže nemohla pro bolestivou nemoc kostí uživit jejich malé děti. Dobrá voda ženu vyléčila, zvěst o její moci se rychle roznesla po okolí a lidé studánce začali říkat Kloubovka. Později nad ní ještě postavili kapličku, zasvěcenou Panně Marii.

Ať již budeme léčivým účinkům pramene věřit, či nikoliv, návštěva tohoto poutního místa v lesním tichu a s tři sta let starým chráněným bukem stojícím opodál, se může stát hezkým zpestřením výletu. Vždyť i léčitel páter F. Ferda tvrdil, že již samotný pobyt v blízkosti pramene lidskému organismu prospívá.

KVÁŠŇOVICE - KOSTEL

U Kozčínského rybníka, největšího v západních Čechách, se nacházejí Kvášňovice. Dominantou obce je kostel sv. Bartoloměje stojící na návsi. Pochází z poloviny 13. století a řadí se tak mezi nejstarší památky zdejšího kraje. Nejhodnotnějším stavebním článkem kostela je románský portál z doby kolem roku 1240, stavebně spadající do okruhu tzv. burgundské gotiky. Portál je půlkruhový s pravoúhle ustupujícím ostěním. Je opatřen tympanonem zdobeným reliéfem obloučkového vlysu.

Kostel byl goticky přestavěn kolem roku 1400. V roce 1748 k němu byla přistavěna sakristie a o něco později v letech 1751-68 byla barokně upravena loď. Uvnitř bychom nalezli šest náhrobníků rodu Dlouhoveských a Švihovských z let 1556 - 1578.

OSELCE - ZÁMEK

Ve vsi ležící 13 km severně od Horažďovic se nachází velmi dobře udržovaný zámek. Byl přestavěn nákladem Janovských z Janovic v období kolem 1. čtvrti 18. století, pravděpodobně za účasti italského stavitele G. A. de Maggi, ze staršího goticko renesančního feudálního sídla, připomínaného jako zámek v roce 1680. Je to dvoupatrová čtyřkřídlá stavba se středním obdélným dvorem a věží s jehlancovou střechou opatřenou na vrcholu cibulovitou bání. Uprostřed hlavního průčelí je kamenný bosovaný portál a balkón s kuželkovou balustrádou. V nároží zámku bychom nalezli vestavěnou barokní kapli sv. Jiří, opatřenou freskami s motivy sv. Jana Nepomuckého a českých patronů

z 1. poloviny 18. století.

V Oselcích sídlil nejdříve rod rytířů z Oselců. V letech 1388-97 je zde připomínán sezením jistý Jezovec z Oselec. V letech 1673 až 1805 byla ves v držení již zmiňovaných Janovských z Janovic a od roku 1832 do roku 1945 hrabat Boos - Waldecků. Největšího věhlasu se Oselcům dostalo v době jejich držby Viktorem B. Waldeckem, překladatelem české poezie, hudebním skladatelem a mecenášem umění. Tehdy byli na zámku stálými hosty například Václav Talich, Jaroslav Vrchlický, Adolf Hofmeister, K. M. Čapek Chod nebo J. V. Sládek. Dnes zámecký areál využívá střední odborné učiliště.

Pokud Oselce navštívíte, nezapomeňte si prohlédnou další zdejší pamětihodnosti. Nade vsí stojí osmiboká kaple sv. Markéty z roku 1691 a při cestě k ní barokní socha sv. Jana Nepomuckého s památnou "Oseleckou lípou."

POLE - ZÁMEČEK

Uprostřed rybniční pánve se v obci Pole nachází poměrně zachovalý renesanční zámek. Je to obdélná budova s krátkým příčným křídlem

a s jednopatrovou nárožní věží. Vysoký štít je členěn pilastry a nikami s mušlemi, v přízemí se nacházející portál je pravoúhlý a mělce profilovaný.

Zámek byl postaven na konci 16. století pravděpodobně na místě středověké tvrze. Starobylá ves, která se původně nazývala Na poli, je poprvé připomínána již roku 1233 jako majetek kláštera sv. Jiří.

SLATINA - SYNAGOGA A ŽIDOVSKÝ HŘBITOV

Jihovýchodně od Chanovic se v malé obci Slatině nachází památka na zdejší zaniklou židovskou komunitu, která v polovině 19. století dosáhla počtu až dvěstěpadesáti členů. Na konci stejného století se však v důsledku vystěhovalectví do Ameriky tato komunita prakticky rozpadla a jako připomínka její existence zůstala v obci synagoga, vystavěná v klasicistním slohu v roce 1850, opravená po roce 1883 a také nedaleký židovský hřbitov. Ten se rozkládá při silnici do Chanovic v lese Babáčku. Pohřbívat se zde začalo již v roce 1680, rozšířen byl o třiačtyřicet let později. Toto pietní místo dnes tvoří nahnuté

či zcela vyvrácené náhrobky obehnané rozpadající se kamennou zdí, od níž se případnému návštěvníkovi naskytne široký výhled do kraje i na Slatinu.

Ve starobylé obci Svéradice, tak jako v jiných okolních vsích tohoto kraje, se dochovala řada památek lidové architektury. Pro horní část starého Prácheňska byly typické kamenné domy s průčelím zdobeném ve stylu tzv. selského baroka, které sem pronikaly z oblasti jižních Čech. Dispozice takových stavení nasvědčuje tomu, že kamenná stavba byla v této oblasti známa již v 15. a 16. století. Ve Svéradicích si můžeme zděné brány napojené na obytná stavení, jejich zdobené štíty, zídky kryté drnem či obílené špýchary prohlédnout na usedlostech čp. např. 3, 12, 18, 42, 58, 61, 77. Také barokní kaplička sv. Anny na návsi z roku 1834 je lidovým dílem. Pěkným zvykem, dokreslujícím kolorit obce, je po celá desetiletí udržovaná tradice staročeských maškarních průvodů.

Za zmínku stojí ještě kaple sv. Bartoloměje z druhé poloviny 16. století, stojící západně od obce na vrchu Kostelík. Jejím zakladatelem byl zřejmě Adam Chanovský, jehož rod držel Svéradice 202 let. Nedaleko od ní postavili čtyři svéradičtí občané k miléniu 2000 výklenkovou kapličku sv. Václava.

VELKÝ BOR - KOSTEL

Pokud budeme přijíždět k obci po silnici od Horažďovic, naskytne se nám pěkný pohled přes rybník na kostel sv. Jana Křtitele. Stojí na východním úpatí malého kopce, na jehož vrcholu kdysi stával hrad. Městečko, které se jmenovalo také Bor Křížovnický nebo Bor Větší, bylo původně královským zbožím. Od roku 1283 pak v majetku Jetřicha Špacmana. V roce 1420 byl zdejší hrad vypálen husity, aby později na jeho místě vznikl špitál, který byl adaptován na školu, v současné době na byty.

Kostel sv. Jana Křtitele je původem románský, což dokládají dvě zazděná půlkruhová okénka na jižní straně a dolní část zdiva lodi. Kolem roku 1300 byl raně goticky přestavěn, klenba v presbytáři pochází z přelomu 15. a 16. století. Kostel také neušel barokním úpravám a jeho nynější podobu mu vtiskly opravy v 70. letech 20. století. V interiéru se mimo jiné nachází tři barokní oltáře

a hodnotná gotická socha Madony z poloviny 15. století.